INFINITIV

• hovořit

PŘÍČESTÍ

činné

• hovořil / hovořila / hovořilo / hovořili / hovořily

trpné

• hovořen / hovořena / hovořeno / hovořeni / hovořeny

OZNAMOVACÍ ZPŮSOB

přítomný

• hovořím
• hovoříš
• hovoříte
• hovoří
• hovoříme
• hovoříte
• hovoří

minulý

• hovořil / hovořila / hovořilo jsem
• hovořil / hovořila / hovořilo jsi
• hovořil / hovořila / hovořilo jste
• hovořil / hovořila / hovořilo
• hovořili / hovořily / hovořila jsme
• hovořili / hovořily / hovořila jste
• hovořili / hovořily / hovořila

budoucí

• budu hovořit
• budeš hovořit
• budete hovořit
• bude hovořit
• budeme hovořit
• budete hovořit
• budou hovořit

PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB

přítomný

• hovořil / hovořila / hovořilo bych
• hovořil / hovořila / hovořilo bys
• hovořil / hovořila / hovořilo byste
• hovořil / hovořila / hovořilo by
• hovořili / hovořily / hovořila bychom
• hovořili / hovořily / hovořila byste
• hovořili / hovořily / hovořila by

minulý

• byl / byla / bylo bych hovořil / hovořila / hovořilo
• byl / byla / bylo bys hovořil / hovořila / hovořilo
• byl / byla / bylo byste hovořil / hovořila / hovořilo
• byl / byla / bylo by hovořil / hovořila / hovořilo
• byli / byly / byla bychom hovořili / hovořily / hovořila
• byli / byly / byla byste hovořili / hovořily / hovořila
• byli / byly / byla by hovořili / hovořily / hovořila

PŘECHODNÍK

přítomný

• hovoře
• hovoříc
• hovoříce

minulý

• hovořiv
• hovořivši
• hovořivše

ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB

• hovoř
• hovořme
• hovořte

PODSTATNÉ JMÉNO SLOVESNÉ

• hovoření